Od mala jsem s rodiči jezdívala na výlety. Navštěvovali jsme nejrůznější místa od přírodních památek po průmyslová centra.
Mě to ale vždy nejvíc táhlo k hradům a zámkům. Nejradši jsem měla zříceniny ztracené hluboko v lesích, kde jsme široko daleko nepotkali tak říkajíc živou nohu. Prozkoumávala jsem to, co z kdysi krásného a honosného sídla zbylo a představovala si, jak vypadalo v době své největší slávy.
Někdy jsme narazili i na informační cedule s historickými údaji. Já ovšem měla největší radost, když na nich byly uvedeny i různé legendy či záhadné příběhy, které se na daném místě měly odehrát. Jednu takovou pověst jsme před lety našli i na hradě Frejštejně, malé nevýznamné zřícenině nad obcí Podhradí nad Dyjí. A právě ona se stala základem, ze kterého po mnoha letech vzešel Vilém z Frejštejna, jenž si již ve svém druhém dobrodružství mění na Viléma z Cornštejna a potulný loutnista Jakub, jeho věrný přítel stojící mu pro boku v dobrém i zlém. Do jeho osudu se do jisté míry promítl i můj vlastní, kdy se z chudého muzikanta v českém království vyklube významný šlechtic až z daleké Hispánie.
Vystudovala jsem česko-španělské gymnázium a španělská literatura a především dějiny této země jsou mi tudíž velmi blízké.
Po maturitě jsem nastoupila na Policejní akademii, obor bezpečnostně právní a zaměřila se na kriminalistiku.
Při studiu jsem navíc působila jako lektorka angličtiny a španělštiny na jazykových školách. Často mi díky tomu přišlo, že mám mozek doslova přetížený, a tak jsem ve volných chvílích začala od paragrafů, definicí a jazykových pouček utíkat do jiného světa. Tím se staly právě historické detektivky, vyšetřování sice zůstalo, ale zatímco já se na škole mořila s trasologií, balistikou či skutkovou podstatou trestných činů, detektivové z doby dávno minulé museli spoléhat jen na své logické myšlení. Doslova jsem se zamilovala do příběhů Soudce Ti od Roberta van Gulika. Když jsem je všechny během pár dní přečetla, hledala jsem podobného autora. Díky tomu jsou narazila na knihy od americké spisovatelky Ingrid J. Parker, zasazené do Japonska 11. stol, se kterou jsem si začala krátce na to dopisovat. Právě ona mi vnuknula myšlenku na sepsání vlastního příběhu. Vzpomněla jsem si na své imaginární přátele z dětství Viléma a Jakuba, s nimiž jsem prožívala dobrodružství jako malá, kdy jsem si představovala, jak společně procházíme hrad Frejštejn. Pomyslný kruh se uzavřel a Vilém s Jakubem dostali „hmatatelnou“ podobu …. Zatím spolu řešili a vyřešili tři případy. Doufám ale, že dostanou možnost prožít jich ještě víc, neboť svět je plný nepravosti a nespravedlnosti, která musí být po zásluze potrestána…