Josef Tomáš

Josef-Tomáš


Narodil se 23.11.1933 v Poličce. Mládí prožil nejprve v České Třebové a pak, od roku 1947, v Chocni. Maturoval v roce 1952 na gymnáziu ve Vysokém Mýtě. Původně chtěl studovat angličtinu a sanskrt, ale protože málem propadl z češtiny a byl naopak dobrý v matematice a fyzice, zapsal se na ČVUT v Praze, kde v roce 1957 absolvoval jako strojní inženýr. Jeho specializací byly textilní stroje, proto začal pracovat v Liberci; nejprve tři roky jako učitel na strojní průmyslovce a pak další tři roky jako asistent na katedře mechaniky na tamější Vysoké škole. V Liberci též potkal svou budoucí manželku. V roce 1962 mu bylo nabídnuto místo vědeckého pracovníka v Ústavu mechaniky strojů Slovenské akademie věd v Bratislavě. Protože manželka pocházela ze Slovenska a čekala rodinu a naděje na získání bytu v Liberci nebyla prakticky žádná, rozhodli se přestěhovat do Bratislavy. Pracoval tam na akademii v oboru nelineárního kmitání a za výsledky mé vědecké práce mi byl v roce 1966 udělen titul CSc.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 s manželkou a dvěma malými dětmi opustili natrvalo svou rodnou zemi. Ve své vědecké práci pokračoval po dobu dvou let v Německu, s podporou prestižního stipendia Alexandera von Humboldta. Pak strávil jeden rok jako profesor na University of Florida, USA, načež následovalo šest let práce ve výzkumném středisku společnosti Volkswagen v Německu.

V roce 1976 se vystěhovali do Austrálie, kde mu byla nabídnuta akademická pozice na Royal Melbourne Institute of Technology. Tam přednášel až do roku 1993, kdy odešel do důchodu. Vzápětí však založil soukromou firmu Advea Engineering, která se dodnes zabývá inženýrskými pracemi pro automobilové firmy.

Druhou částí života Josefa Tomáše je poezie, se kterou začal poměrně pozdě, kolem roku 1980. Co bylo impulzem pro tuto nezvyklou činnost, vysvětlil ve své první sbírce Vzpomínka na domov: „Co jsem měl psát své matce, když jsem věděl, že dopisy byly cenzurovány Státní tajnou bezpečností? A tak se nějak samy od sebe začaly moje vzpomínky na mou matku, můj domov, mé mládí, mé přátele sdružovat do veršů.“ V letech 1980-1985 tak vzniklo přes 400 básní, které nepovažoval za nic víc než cvičení v básnickém umění. Příkladem mi byla tvorba českých básníků, jako byli Dyk, Hora, Nezval, Hrubín, Seifert, Orten a Holan, potom básníků francouzských: Baudelaire, Nerval, Rimbaud, Apollinaire, z anglických: Shakespeare, Pound, Williams, Eliot, a z německých hlavně Rilke.

V roce 1983 jeho maminka zemřela. A jako když utne, přestal psát a až do roku 1994 nenapsal jedinou českou báseň. V roce 1985 se ale setkal s australským básníkem Philipem Martinem a ten ho přesvědčil, že nemá cenu psát česky, když se do vlasti nikdy nevrátí a za komunistického režimu mu tam nikdo nic nevydá. Začal tedy pod Philipovým dohledem psát anglicky. Čistě pro sebe, zase jako cvičení.

Na konci roku 1989 však komunistický režim v Československu padl a Silvestra už oslavoval v rodině svého bratra Jana v Chocni. Od té doby pak následovaly návštěvy každý rok. Při jedné z nich došlo k setkání s několika bývalými spolužáky z vysokomýtského gymnázia v bytě spolužačky Dany v Praze. A ta ho z ničeho nic oslovila: „Proč už neskládáš básně?“ Odpověděl jí tehdy zcela po pravdě: „Nemám žádný důvod.“ „Tak já Ti ho dám; tady je kniha Šumava a tady je obrázek Horská Kvilda. Velice jsem si tuto krajinu zamilovala, a tak mi na ni slož pár básní.“ „Jednadvacet,“ střelil jen tak, a dodnes neví proč. A tak po návratu do Melbourne vznikla sbírka Horská Kvilda, která opravdu sestává z jednadvaceti básní.

A jako by se pro něj znovu otevřelo nebe poezie, začal psát jednu báseň za druhou a do roku 2005 dokončil čtrnáct sbírek. Ta poslední je Ze zápisků jedné ženy. Vyvolalo ji ve něm dlouhé umírání naší blízké německé přítelkyně, jejíž postupné odcházení paměti se ho dotklo natolik, že to „muselo ven“, jestliže se neměl zbláznit. 

V našem nakladatelství vyšla jeho básnická sbírka Návrat Anežky Přemyslovny (v sedmi jazykových mutacích), podílel se na překladu básní Elegie Jiřího Ortena a Vladimíra Holana - Sen, Nos s Hamletem / Noc s Ofélií a První testament. Plánujeme také znovuvydání jeho starších sbírek ve sběratelské edici. 

KNIHY OD JOSEFA TOMÁŠE otevřete kliknutím zde.