Jasmina Petlach

Sny jsou zvláštní věc. Tato kniha byla inspirována právě jedním z nich. Jak moc nás sny ovlivňují? Vstáváme plní síly, ale i deprimovaní, unavení. Do jaké míry zůstává sen jenom snem, nebo možnou bránou do jiných světů?

Když mi bylo jedenáct let, musela jsem se s celou rodinou přestěhovat z Bosny do Subotice v Srbsku. Přišla jsem o kamarády, školu. Knihy byly to jediné, co mi zůstalo. Dovolily mi žít jiný život, utéct z reality.

 Ani ne v patnácti, když jsem mohla začít prožívat své bouřlivé dospívání, jsme se opět stěhovali. Teď do zcela jiného kulturního prostředí. Musela jsem se naučit jiný jazyk, objevila jsem nové zvyky. Popravdě jsem vůbec nechápala Česko, ani český humor. Teprve za několik let jsem přišla na to, jak je ve skutečnosti úžasný.

Byly tady ale stále knihy, které jsem hltala jedním dechem. Převážně ruské klasiky a francouzský realismus. Nevím, zda jsem je v té chvíli dokázala plně pochopit, ale mé tehdejší náladě absolutně vyhovovaly. Četla jsem všude a pořád. Jednu knihu jsem měla do tramvaje, jednu nebo dvě doma, a tak jsem najednou četla i několik knížek. Někdy jsem se tak zabrala do některé knížky, že jsem ani nespala. I když být další den ve škole a dávat pozor, nebylo zrovna jednoduché.

Několik let dávám přednost lehčímu čtení. Detektivky, nebo právě young adult fantasy či fantasy všeobecně je skvělý způsob, jak se zabavit, zapomenout na to, co se kolem vás děje, a prostě jen relaxovat.

Nikdy jsem neplánovala psát. Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla být spisovatelkou. Ale jednoho rána jsem vstala a následující příběh ve mně rezonoval tak silně, tak strašně chtěl ven, na papír, že jsem ho musela sepsat. Bylo to takové nutkání, takový pocit, jako kdybyste o něco důležitého bojovali.

Samotný příběh jsem sepsala za pět dní. Skoro jsem nejedla, nespala. Nikdy jsem nic takového nezažila, mohla jsem jenom psát.

Ovšem, pak přišel pád. Tak rychle jsem příběh psala, že se o gramatice, větných stavbách anebo o diakritice nedalo uvažovat. Více než rok jsem příběh upravovala, hrála si s každým slovíčkem, snažila se, aby text byl co nejčtivější. Celý text jsem potom svěřila Míše, své známé. Jsem vděčná za její pomoc a obdivuji její statečnost – do takové změti chyb by se pustil jen málokdo.

Moje práce ale pokračovala dál. Příběh jsem ještě několikrát přepsala, než jsem ho poslala do nakladatelství. A ono to vyšlo! Ne nadarmo se říká, že sny se plní…

KNIHY OD JASMINY PETLACH