Vladimír Holan: Noc s Hamletem/ A Night with Hamlet

Detailní popis produktu

Když jsem poprvé četla Noc s Hamletem, úvodní verše: „Při přecházení z přírody do bytí / zdi nejsou právě vlídné“, cítila jsem, že mluví o otázce, na které mi záleží víc než na čemkoli jiném. Četla jsem Noc s Hamletem znovu a znovu, cítila jsem básníka tak blízko světa, přestože byl od něho oddělen svou dobrovolnou izolací, že jsem byla přesvědčena: zaprvé, že rozdíl mezi ním a ostatními básníky byl otázkou pozornosti, a zadruhé, že poezie sama o sobě je otázkou pozornosti, to znamená silné koncentrace. Z tohoto důvodu mohl říci, že Hamlet k němu přišel, aby s ním mluvil mnoho nocí a aby jejich dialogy byly ad infinitum; kvůli tomu pochopil mnoho věcí, které ostatní lidé pochopit nemohli. Toto je skutečný úkol poezie: překročit temnotu směrem ke světlu (protože světlo, jak Holan říká, je viditelné pouze ve tmě).

V roce 1972 Holan napsal Noc s Ofélií. Ofélie má všechny mé vlastnosti: žije v Barceloně, mém rodném městě, má vztah k hudbě, cestuje po Evropě a končí v Čechách, kde navštíví básníka. V té době nevěděl nic o mé existenci a já jsem ho kontaktovala až v roce 1975. Potom byla moje touha setkat se s ním tak silná, že jsem mu  poslala báseň a dopis s dotazem, zda bych ho mohla navštívit. Odpověděl mi, že mou báseň předvídal a že ho mohu navštívit. Neodpověděla jsem na jeho dopis: odletěla jsem do Prahy.

Rozhodla jsem se, že se naučím jeho jazyk a vrátím se, až s ním budu moci mluvit. Udělala jsem to, několikrát jsem ho potom navštívila. V létě roku 1979, kdy byl velmi nemocný a všichni si mysleli, že brzy zemře, mi dali kopii básně. A tehdy jsem si uvědomila, že můj pocit jistého tajemství při první návštěvě byl přesný a že silné spojení a porozumění mezi námi zdaleka nebylo obyčejným jevem.

Clara Janésová

When I first read Noc s Hamletem, the opening verses: “When crossing over from nature to being/walls are not too inviting” I felt he was speaking of the question that matters to me more than any other. I read and re-read Noc s Hamletem, feeling the poet so near to the world, even though being separated from it by his voluntary isolation, that I was convinced: first, that the difference between him and other poets was a question of attention, and second, that poetry itself is a question of attention, that is to say of strong concentration. Because of that, he could say Hamlet came to speak with him many nights and their dialogues were ad infinitum; because of that he grasped many things, other people couldn’t. This is the real task of poetry: to cross darkness towards light (because light, as he says, is only visible in darkness).

In 1972 Holan wrote Noc s Ofélií. Ofelia has all the characteristics of myself: she lives in Barcelona, my birth town, she loves music, she travels around Europe to finish in Bohemia to visit the poet. He knew nothing about my existence at that time and I didn’t contact him until 1975. Then, my desire to meet him was so strong that I sent him a poem and a letter, asking if I could come and visit him. He answered me, saying that he had foreseen my poem and that I could visit him. I didn’t answer his letter: I took a plane to Prague.

I made the decision to learn his language and come back, when I’d be able to speak with him. I did it, then visited him several. During the summer of 1979,when he was very ill and they thought he would die soon,  they handed me a copy of the poem. And then I realized that my feeling of a certain mystery in the first visit was accurate, and that the strong nexus and understanding between us was far from an ordinary phenomenon.

Clara Janés